ROTVAJLER (Rottweiler) + Stop množírnám psů + Proč štěně s PP
ZEMĚ PŮVODU: Německo
POUŽITÍ: společenský, služební a pracovní pes
KLASIFIKACE FCI:         
Skupina 2
Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.1         
molosská plemena – dogovití psi
Se zkouškou z výkonu
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Rotvajler patří mezi nejstarší plemena psů. Jeho původ sahá až do doby antického Říma. Tehdy se používal jako pastevecký pes a na pohánění stád. Tito psi táhli římskými legiemi přes Alpy, chránili lidi a poháněli stáda. V oblasti kolem Rottweilu se tito psi setkali s místními psy a jejich krev se smísila. Hlavním úkolem rotvajlerů bylo nyní pohánění a střežení velkých stád dobytka a obrana pána a jeho majetku. Toto plemeno dostalo svůj název podle starého říšského města Rottweilu: rottweiler. Rotvajler se stal také psem řezníků. Řezníci chovali tento ráz psů jen na výkon a pro své účely. Tak během let vznikl vynikající strážní pes a pes pro pohánění stád, který se využíval také jako tažný pes. Když na počátku 20. století hledala policie vhodná plemena psů pro své účely, zkoušela také rotvajlery. Velmi rychle se ukázalo, že rotvajler je velmi vhodný také pro policejní účely. Proto byl v roce 1910 oficiálně uznán jako policejní plemeno. Chovatelé rotvajlerů usilují o psa překypujícího silou, černého s červenohnědými jasně ohraničenými odznaky, který přes svoji celkovou mohutnost nepostrádá ušlechtilosti a je mimořádně vhodný jako společenský, služební a pracovní pes.
CELKOVÝ VZHLED PSA:
Rotvajler je středně velký až velký robustní pes, není těžkopádný, ani lehký, není vysokonohý, ani chrtovitý. Jeho souměrná postava je robustní a podsaditá, ukazuje na velkou sílu, obratnost a vytrvalost.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Délka trupu měřená od vrcholu hrudní kosti až k výběžku sedací kosti by měla přesahovat kohoutkovou výšku nejvýš o 15%.
CHOVÁNÍ A CHARAKTER (POVAHA):
Je přátelský a klidný, v zásadě vlídný, miluje děti. Je velmi oddaný, poslušný, ovladatelný, rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velkou pozorností.
HLAVA: MOZKOVNA:
Lebka: Středně dlouhá, mezi ušima široká, profil čela při pohledu ze strany je mírně klenutý. Týlní hrbol je dobře vyznačený, aniž by silně vystupoval.
Stop: Čelní sklon je výrazný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY:
Nosní houba: Čenich je dobře vyvinutý, spíše širší než kulatý, s přiměřeně velkými nosními otvory, vždy černé barvy.
Tlama: V poměru k mozkovně nemá působit ani krátkým, ani dlouhým dojmem. Hřbet nosu rovný, široký v nasazení a mírně se zužuje k čenichu.
Pysky: Černé, pevně přiléhající, koutky pysků uzavřené, dásně co nejtmavší.
Čelisti / zuby: Silná, široká horní i dolní čelist. Zuby silné a úplný chrup (42 zubů); horní řezáky přesahují dolní řezáky a tvoří nůžkový skus.
Líce: Jařmová kost výrazná.
Oči: Středně velké, mandlového tvaru, temně hnědé barvy; víčka dobře přiléhající.
Uši: Středně velké, visící, trojúhelníkového tvaru; daleko od sebe postavené a vysoko nasazené. Uši jsou otočené dopředu a přiléhající a zdánlivě rozšiřující temeno.
KRK: Silný, přiměřeně dlouhý, dobře osvalený, s lehce klenutou šíjí, suchý, bez laloků a volné kůže na hrdle.
TRUP: Hřbet: Rovný, silný, pevný.
Bedra: Krátká, silná a hluboká.
Záď: Široká, středně dlouhá, lehce zaoblená, není rovná, ani strmě spáditá.
Hruď: Prostorná, široká a hluboká (zhruba 50% kohoutkové výšky), s dobře vyvinutým předhrudím a dobře klenutými žebry.
Břicho: Nevtažené slabiny.
Ocas: Ponechán v přirozené podobě, nesen vodorovně v prodloužení hřbetu; v klidu také visící.
KONČETINY: HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a nejsou úzce postavené. Předloktí je při pohledu ze strany rovné. Lopatka svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 45 stupňů.
Lopatky: Dobře uložené.
Nadloktí: Dobře přiléhající k trupu.
Předloktí: Silně vyvinuté a osvalené.
Přední nadprstí: Lehce pérující, silné, nikoli strmé.
Tlapy hrudních končetin: Kulaté; prsty dobře uzavřené a klenuté. Polštářky tvrdé, drápy krátké, černé a silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, nejsou úzce postavené. V nenuceném postoji svírá stehno s kostí pánevní, stehno s bércem a bérce s nártem tupý úhel.
Stehno: Středně dlouhé, široké a silně osvalené.
Bérce: Dlouhé, silné a mohutně osvalené, šlachovité.
Hlezno: Silné, dobře zaúhlené a není strmé.
Tlapy pánevních končetin: Poněkud delší než přední tlapy; prsty silné, stejně dobře uzavřené a klenuté.
POHYB: Rotvajler je klusák. Hřbet zůstává během pohybu pevný a relativně v klidu. Průběh pohybu je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, krok je prostorný.
KŮŽE: Kůže je všude na hlavě napjatá; je-li silně vzbuzena pozornost psa, může tvořit lehké vrásky na čele.
OSRSTĚNÍ: SRST:
Skládá se s krycí srsti a podsady = patrová srst. Krycí srst je středně dlouhá, drsná, hustá a pevně přiléhající. Podsada nesmí přerůstat krycí srst. Na pánevních končetinách je osrstění poněkud delší.
BARVA: Černá s dobře ohraničenými znaky (pálením), syté červenohnědé barvy na lících, tlamě, spodní straně krku, hrudi a končetinách, stejně jako nad očima a pod kořenem ocasu.
VELIKOST A HMOTNOST:
Kohoutková výška: u psů 61 až 68 cm.
Psi:       
61 až 62 = malí
63 až 64 = střední
65 až 66 = velcí (správná výška)
67 až 68 = zvlášť velcí
Hmotnost: zhruba 50 kg

Kohoutková výška: u fen 56 až 63 cm
Feny:    
56 až 57 = malé
58 až 59 = střední
60 až 61 = velké (správná výška)            
62 až 63 = zvlášť velké
Hmotnost: zhruba 42 kg
VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.

Celkový vzhled: Lehký, chrtovitý, vysokonohý celkový vzhled, slabé kosti a slabé osvalení.
Hlava: Jako u loveckého psa, úzká, lehká, příliš krátká, dlouhá, těžká hlava; plochá partie čela (chybějící nebo příliš malý stop).
Tlama: Dlouhá nebo špičatá; rozštěpený nos, prohnutý (konkávní) nebo vyklenutý (konvexní), spadající (orlí) hřbet nosu; světlý nebo skvrnitý čenich.
Pysky: Otevřené, růžové nebo skvrnité. Otevřené (povolené) koutky.
Čelisti: Úzká spodní čelist.
Skus: Klešťový skus.
Líce: Silně vystupující.
Oči: Světlé, hluboko ležící, vypouklé, nebo kulaté, nepřiléhající víčka.
Uši: Příliš nízko nasazené, těžké, dlouhé, schlíplé, dozadu sklopené, stejně jako odstávající nebo nestejně nesené uši.
Krk: Příliš dlouhý, tenký, slabě osvalený, lalok nebo příliš volné kůže na krku.
Trup: Příliš dlouhý, příliš krátký, úzký.
Hřbet: Příliš dlouhý, slabý, prohnutý, kapří.
Záď: Spadající záď, příliš krátká, příliš rovná nebo příliš dlouhá.
Hrudník: Plochý hrudní koš, sudovitý, úzký a mělký hrudník.
Ocas: Příliš vysoko nebo příliš nízko nasazený.
Hrudní končetiny: Úzce postavené nebo křivé, strmé lopatky; chybějící nebo nedostatečné připojení v lokti; příliš dlouhé, krátké nebo strmé nadloktí; měkké nebo strmé nadprstí; rozevřené tlapy; příliš ploché nebo příliš klenuté prsty; zakrnělé prsty; světlé drápy.
Pánevní končetiny: Nedostatečně osvalené, úzce postavená hlezna, kravský, nebo sudovitý postoj; přeúhlené nebo málo zaúhlené klouby; paspárky.
Kůže: Vrásky na hlavě.
Vlastnosti srsti: Měkká, příliš krátká, nebo příliš dlouhá srst, vlnitá srst, chybějící podsada.
Barva: Špatné zbarvení, nezřetelně ohraničené a příliš rozšířené znaky.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
Celkový vzhled: opačný pohlavní výraz (typ feny u psa a naopak).
Chrup: Předkus, podkus, zkřížený skus; psi s chybějícími řezáky, špičáky, premoláry nebo moláry.
Oči: Entropium, ektropium, žluté a různobarevné oči
Chování: Bázlivá, plachá, zbabělá, bojící se výstřelu, zlostná, přehnaně nedůvěřivá, nervózní zvířata.
Ocas: zalomený, zatočený, nesený silně ke straně, nebo ke hřbetní linii.
Osrstění: Vyloženě dlouhosrstá nebo zvířata se zvlněnou srstí.
Barva srsti: Psi s barvou neodpovídající standardu rotvajlera - černá s hnědými znaky; bílé skvrny.
Chování: bojácná, plachá, zbabělá povaha, bojácnost při výstřelu, zlomyslná, přehnaně nedůvěřivá a nervózní zvířata.

Pozn.: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Stop množírnám psů

www.stop-mnozitelum.cz a www.pes.help24.cz/nahlaseni-tyrani-zvirat.php

Pes s PP vs. pes bez PP? Pro laika a pejskaře od srdce, který svého pejska miluje bez ohledu nato zda je to čistokrevný zástupce svého plemene, či typický voříšek, je tato otázka směšnou, dá se říci témněř snobskou. Nemusíte se chtít účastnit výstav, ale tato prblematika by Vám měla být známa z etických důvodů.

Zdraví...Pejska bez PP nejčastěji kupujeme, protože je levný a chceme ho přece jen pro radost. Množitelé si s genetikou a zdravím halavu nelámou. Jejich cílem je mít co nejvíce "kusů", které by mohli prodat, proto nejsou výjmečné blízké příbuzenské vztahy, chování na jedincích, jež mají silné zdravotní potíže, genetické vady, deformace apod. Štěňata jsou často předávána v době kdy ještě několik týdnů mají být u své matky, neočkovaná, neodčervená s průjmem, zablešená. Koupíme štěňátko o několik tisíc levněji, ale ele astronomické výdaje za veterináře nám později rozhodně otevřou oči, nemluvě o smutku, který budete prožívat, pokud Váš pejsekbude neustále nemocný. Stojí Vám vědomí tohoto krutého byznysu za to, že máte psa za levný peníz? Zvažte koupi psa s PP nebo adopci zdravého voříška z útulku. Pokud koupíte pejska s PP, má velmi nízké předpoklady k defektům a vadám, které jsou vrozené, protože jeho předci takové vady neměli.

Exteriér...U pejska bez PP nemáme jistotu, že z něj vyroste zástupce plemene, které jsme si vybrali, jak vzhledově tak povahově. U pejsků z množíren je toto typické - nejen kvůli křížení bez ohledu na genetiku, ale hlavně protože množiletlé nezřídka "chovají"více plemen najednou a nemají přehled o jejich páření. U pejska s PP známe exteriéry jeho rodičů, prarodičů a dalších předků. Jedinci, kteří požadavkům nevyhovují, jsou z chovu vyřazeni. Chovatelská stanice musí dodržovat určitá pravidla pro chov psů - ne každý pes může mít potomky a křížení psů se zvažuje z genetického hlediska.

Etika a humánnost...Pokud koupíme štěňátko bez PP (od množitele), máme 95% jistotu, že jeho doslova živoří. Ustájení psů je nehygienické, prostorově nedostatečné, často i nebezpečné. Psi jsou živeni těmi nejlevnějšími granulemi, nemají dostatečnou veterinární péči a jsou nesocializovaní. Chovatelské stanice jsou podřízeny chovatelským klubům, které pro uchování kvality provádějí kontroly vrhů, odchovů, ustájení štěňat i chovných fen a psů. Chovatelské kluby jsou dále podřízeny Českomoravské kynologické unii a ta dále celosvětové FCI.

Časté tvrzení množitelů..Čistokrevná štěňátka bez PP - je lživé! Psi od množitele jsou takřka předurčeni k tomu, aby se u nich objevila nějaká vývojová vada, porucha či deformace. I v případě, pokud chceme čistokrovné štěně s PP, není dobré mít celou proceduru pořizování rychle za sebou, ale opravdu pečlivě vybírat chovatelm bapř.zkontaktovat chovatelský klub určitého plemene a poradit se s nimi a zjistit si informace z doastupných plemenných knih či databází psů a štěňat.

Jak postupovat při koupi štěněte?

1. Pokud jsme si jisti, že chceme pěkného a zdravého pejska určitého plemene, pak jedině s průkazem původu. Máme záruku, že nám nevyrostekříženec. Cena papírových pejsků je sice vyšší, ale např.oproti množiteským pejskům s e z dlouhodobého hlediska stoprocentně vyplatí. Pokud netrváte na určité rase, ale jen chcete sympaťáka se kterým si budete rozumnět, projděte nabídky útulků, čeká tam mnoho úžasných pejsků bez domova, často právě "čistokrevných"množitelských.

2. Běžné jsou návštěvy u chovatele, samozřejmostí je kontakt s rodiči pejska, minimálně s maminkou. Přesvědče, v jakém prostředí byla štěňátka odchována.

3. Pokud Vám připadá prodejce neseriózní, nejsou-li pejsci v dobré kondici, jsou-li bázlivá, vyberte si jinde. Pokud shledáváte známky týrání, nebojte se jej nahlásit! Nahlášení je dnes možné online a zabere Vám pár minut! Nikdo nebude znát Vaše jméno, k ničemu se nezavazujete. Nebuďte lhostejní.

4. Zní to velmi cynicky a smutně, ale nekupujte štěně ze soucitu. Takových štěňátek má množitel víc a všechna zachránit nemůžete. Bohužel koupí jednoho nešťastníka financujeme hnusné podnikání! Opět nejlepším, co můžete udělat, je nahlásit týrání.

5. Pokud je to možné, vezměte s sebou někoho, kdo psům opravdu rozumí, nejlépe přímo Vašemu vybranému plemeni.

6. Trvejte na kupní smlouvě! To je naprostásamozřejmost, pokud nemáte smlouvu, nemůžete se později ničeho dovolat.

Foto ZDE

www.stop-mnozitelum.cz a www.pes.help24.cz/nahlaseni-tyrani-zvirat.php

Proč kupovat štěně s průkazem původu?

aneb mýty a pověry v kotlině české (a moravské)

Zda štěňátko s průkazem původu nebo bez, je určitě jedna z nejdůležitějších otázek, kterou si musí vyřešit každý kupující. Na tomto místě bych ráda přinesla pár argumentů proč by štěně mělo mít průkaz původu (PP) a vyvrátila pár největších, do očí bijících lží – zato však hojně používaných mezi běžnou nekynologickou veřejností i mezi množiteli štěňat bez PP.

Mýtus číslo 1 – štěně nemá PP, protože bylo páté, šesté, sedmé (dosaď libovolné číslo) v pořadí
Jedná se o bohapustou lež, odporující chovatelskému řádu FCI, ČMKU (které jsou podkladem pro chovatelské řády jednotlivých klubů) a dokonce odporující Zákonu na ochranu zvířat proti týrání !
Trocha historie: za dob tuhého socialismu byly u některých (!!) plemen snahy korigovat počet narozených štěňat. Tehdy platilo, že ve vrhu směl být ponechán jen určitý počet štěňat, ostatní musela být utracena. Tedy ani tehdy – pokud chovatel neporušoval řády – se žádné nadpočetné štěně nemohlo prodat, neboť jednoduše muselo být usmrceno. Usmrcení štěněte muselo být provedeno během bezprostředně prvních dní po porodu, tedy toto nesmyslné totalitní pravidlo nemohlo působit na selekci psů (u čerstvě narozeného štěněte nepozná kvality ani David Copperfield).
A jak to je dnes? Totalitní doby máme již (zaplaťpánbůh) za sebou a přesto v podvědomí lidí přetrvává tento nesmysl a mnoha množiteli je stále šířen. Nikdo se dnes nebojí říct politický vtip v hospodě, nikdo nevěří, že by ho práskač u vedlejšího stolu dostal do uranových dolů. Přesto výmyslu o nadpočetných štěňatech věří stále stejné množství lidí. Chovatelský řád dnes nenařizuje (a ani k tomu není důvod) utrácet nadpočetná štěňata. Nikde není stanovena hranice, kolik fena smí odchovat štěňat, je pouze stanoveno, jak často smí být krytá a že chovatel je povinen zabezpečit vše tak, aby se štěňátka řádně vyvíjela a fenka nebyla poškozena na zdraví. Chovatelský řád také hovoří o tom, že průkaz původu je nedílnou součástí jedince a ověřením jeho původu a chovatel je povinen jej předat ke každému štěněti, tedy i k takovému, na kterém je již v době prodeje patrné, že nebude splňovat požadavky standardu. Zákon na ochranu zvířat proti týrání zakazuje jakékoliv svévolné (bezdůvodné) zabíjení zvířat. Z uvedených faktů jasně vyplývá, že mýtus o nadpočetných štěňatech je holý výmysl lidí, kteří se s ním snaží zakrýt své nečisté úmysly.

Mýtus číslo 2– lze si koupit čistokrevné štěně bez PP
Další nesmysl. Žádné štěně bez PP nemůže být výhradně označeno za čistokrevné. To, že jeho množitel (o jehož odborných znalostech lze s úspěchem pochybovat) prohlásil, že rodiče vypadají jako dané plemeno, vůbec nic nevypovídá o čistokrevnosti. Ani pokud měli průkaz původu – chybí zde totiž jakákoliv kontrola běžná z chovu "papírových" psů, jako je krycí list (svědectví, že fena byla skutečně nakryta v daném termínu udávaným psem), kontrola vrhu štěňat či možnost krevních zkoušek při pochybnostech o původu štěňat. Množitele také nemusí dodržovat žádné řády a nehrozí jim za případnou lež vůbec ale vůbec nic. Pokud už jsou schopni rozpoznat, zda pes, kterého k chovu použili nese vůbec znaky plemene. Jediným pravým dokladem totožnosti psa je průkaz původu!
V životě jsem potkala dost kupců "zaručeně čistokrevného psa bez PP", kterým z jejich štěňátek vyrostlo něco úplně jiného. Stačí si prohlédnout pár inzertních serverů ... inzerátů na štěňátka bez PP je tam opravdu mnoho, málokterá ale vzhledem odpovídají udanému plemeni :-(( Což ovšem laik těžko rozpozná...
To, že Vám ze štěněte vyroste něco jiného určitě nic nezměnší na lásce, kterou štěněti věnujete a množitel určitě sází na to, že se svého nového člena rodiny kvůli tomu nezbavíte. Přesto se však jedná o podvod, vždyť většina lidí si určité plemeno pořizuje pro jeho charakteristický vzhled a specifickou povahu!

Mýtus číslo 3 – koupě štěněte s PP mě zavazuje k účasti na výstavách, svodech, bonitacích a dalších akcích
Jedná se o další nesmysl, který má přilákat kupce k množitelům. Průkaz původu nikoho k ničemu nezavazuje, ani nenutí. Nemusíte s Vašim pejskem dělat nic co byste nechtěli, ale pokud se v budoucnu rozhodnete pro nějakou aktivitu (ať už výstavy, výcvik, atd..), máte dveře všude otevřené! Mnoho lidí si neuvědomuje, že pes bez PP nejen že se nemůže účastnit řádných výstav, ale je diskriminován i v mnoha oblastech výcviku. Nikdy předem nevíte, co Vás, Vašeho partnera či děti (a hlavně Vašeho pejska) bude bavit – zvlášť když jste to třeba ani neodzkoušeli. Průkaz původu je ta magická karta, která Vám otevírá všechny dveře na poli kynologie.

Mýtus číslo 4– teď si koupím štěně bez PP a "potom se to nějak zařídí"
Pokud Vám množitel štěňat bez PP tvrdí, že PP lze "dodělat" později, pak je asi členem klanu organizovaného zločinu. PP je úřední listina a jakékoliv její falšování nebo úprava je trestná. Je to asi natolik legální, jako opatřit si falešný cestovní pas.
Ani samotný fakt, že rodiče měli PP neznamená, že se bude dát štěňatům PP dodělat. Prostě pokud nesplnili podmínky chovnosti (tedy zejména ZDRAVÍ + POVAHA!) nebo se jejich majitelé nechtěli řídit řády, pak prostě jejich potomci PP mít nikdy nemohou!!!
Vzácnou vyjímkou je tzv. registr, kam lze zapsat psy bez průkazu původu, pokud splní předem dané velmi přísné podmínky a dostanou souhlas klubu. Jedinci s takovým průkazem nemají vyplněné generace předků a tak ani oni, ani následující dvě generace potomků nesmí obdržet nejvyšší výstavní tituly. Získat tento registr je extrémně vzácné a tato možnost se otevírá jen při mimořádném ohrožení plemene nízkou populací.

Mýtus číslo 5 – producenti štěňat bez PP jsou vlastně milovníci zvířat
Kdyby tomu tak bylo, proč by se nechtěli podílet na zkvalitnění a ozdravění plemen? Chovatelé štěňat s PP po celém světě se snaží co nejlépe naplnit ideály standardu (a to nejen co do vzhledu zvířat, ale i povahy!) a nejnovější poznatky o genetice, dědičných nemocech, atd.. Proto si sami na sebe (prostřednictvím svých klubů) vymýšlejí různá omezení – především různé kontroly zdraví jedinců. Možná si někdo řekne, že jemu je úplně jedno, jestli jeho pejsek má nemocné kyčle nebo jestli mu chybí varle, pokud se ale rozhodne na takovém pejsku chovat a produkovat další pokolení, pak přímo přispívá k zániku plemene produkcí nemocných štěňat, což může být v krajním případě považováno i za týrání chovem!
Chovatel štěňat s PP musí absolvovat dlouhou cestu – nejprve zakoupit štěně s PP, snažit se ho co nejlépe vychovat a udržet v ideální kondici tak, aby mohlo být následně uchovněno (protože například agresivní, silně bojácný, nepřizpůsobivý či podvyživený pes podmínkami chovnosti neprojde). Absolvuje s ním podle požadavků různá vyšetření na geneticky podmíněné choroby, nejznámější jsou vyšetření na dysplasii kyčelního a loketního kloubu (u velkých plemen) či luxace patelly (u malých plemen) a dědičná oční onemocnění. Často dělá vyšetření nad rámec požadavků klubu, protože mu leží na srdci zdraví plemene. V případě, že se něco nepovede (a nikdo z nás není Bůh, takže i štěně s PP může mít nějaký defekt – pravděpodobnost je však mnohonásobně nižší, než u štěněte bez PP), pak pejska nebo fenku v chovu nikdy nepoužije a nejlépe nechá vykastrovat. Vzdělává se prostřednictvím klubů a akcí nejen v problematice daného plemene, ale i psů všeobecně. Vzhledem ke snaze o eliminaci případných problémů v chovu, vyhledá pro svou fenku (například i s pomocí erudovaného odborníka) takového psa, jejichž spojení je pak předpokladem nejmenšího možného rizika. Často cestuje stovky, ba tisíce kilometrů za tímto psem a platí horentní částky za krytí. Štěňátka pak odchovává tak, aby s úspěchem prošel kontrolou vrhu (tedy dobré hygienické podmínky, dobrý zdravotní i výživný stav štěňat i fenky, odčervení, očkování, socializace a výchova štěňat) a mohl být na ně pyšný. Fenku se snaží co nejvíce šetřit a po štěňátkách nejrychleji dostat zpět do optimální kondice, aby se s ní mohl účastnit dalších kynologických akcí. Po všech těch peripetiích a finančních vydáních je jistě rád za každý kontakt s majitelem toho jeho štěňátka.
Naopak množitele štěňat bez PP nic nezavazuje jednat se psy podle etických pravidel a obecných znalostí o chovu – může nakrýt klidně agresivního psa, vyloučeného z chovu pro jeho povahu. Může nakrýt epileptického psa, či jinak nemocného psa a ani se nad tím nikdo nepozastaví (možná leda tak nešťastný majitel budoucího štěněte, který bude platit horentní sumy za veterináře, případně bude muset svého přítele nechat utratit). Když mu "lupne v bedně", tak klidně nakryje osmiměsíční fenu na první hárání nebo z ní až do konce života bude ždímat štěňata při každé příležitosti . Má to snad zakázané? Nemá! A kdo mu dokáže, jak stará fena je a kolikrát ročně ji využívá? Prodá Vám klidně pětitýdenní štěně neschopné samostatného života bez matky. A výběr krycího psa? Je-li nejblíže a nejlevnější, pak je zvoleno, bez ohledu na důsledky pro štěňata, bez ohledu na příbuznost (která se také dá horko těžko dokázat). Množitele štěňat bez PP nikdo nezavazuje štěňata očkovat, odčervovat, socializovat, dávat k nim výbavu či písemnou smlouvu o koupi…. Prostě neplatí pro něj žádná pravidla. I přesto se najde pár výjimek, které štěňátka bez PP odchovávají svědomitě, ale bohužel, jedná se jen o vzácné výjimky. Naprosté většině množitelů jde jen o jedno – rychle "napráskat" a zpeněžit štěňata a více se o jejich osud nezabývat.
Jak jinak by mohli také přistoupit na prodej například na trzích nebo do výkupu? (Kde všichni kdo se o problematiku výkupů zajímají, dobře vědí, že značná část štěňat nepřežije ani brutální transport a pobyt v západních supermarketech). Jak jinak si vysvětlit desítky inzerátů znějících "prodám chovnou skupinu 7 fen a psa plemene xy" (shodou okolností zrovna plemene, které bylo před pár měsíci či lety v oblibě a už není). To už jejich psí kamarádi přestali být přítelem na život a na smrt? Těžko věřit, že by se dotyčný majitel neshodl se všemi psy, co má. Spíš bude pravda asi taková, že to byli vždycky jen stroje na štěňata a nikdy praví psí přátelé.
Smutným důsledkem toho všeho je, že si lidé myslí o chovatelích štěňat s PP, že to jsou právě oni, kdo na psech vydělávají a dělají "byznys" (jak zhusta slýchám). Nevědí, že celá ta trnitá cesta k uchovnění a produkci štěňátek s PP je nesmírně drahá (ano, za výstavy, zkoušky i další aktivity se platí – a ne málo a vyhrajete tak diplom za 5,-Kč, v lepším případě pohár, na který doma sedá prach) a vyžaduje oddání se věci. Chovatelé štěňátek s PP jsou prostě "blázni", propadlí své kynologické vášni se vším všudy. A jako poděkování pak přichází stát s takovými změnami v daňové soustavě, které chov psů kvalifikují jako něco jiného, výdělečnějšího než je třeba chov koček, králíků nebo želv a vymýšlejí si na chovatele spoustu vyložených buzerací. A protože chovatel štěňátek s PP je snadno kontrolovatelný (kolik štěňat odchoval, kolik fen jeho pes kryl, atd), tak sklapne paty, poslouchá a krmí stát dalšími penězi ze své soukromé kapsy, zatímco nijak nekontrolovatelný množitel štěňat bez PP se směje a vesele provádí dál daňové úniky….

Mýtus číslo 6 – na koupi štěněte bez PP ušetřím
Jediný, kdo na celé transakci vydělá, je právě producent – množitel štěňat bez PP. Rozhodně neušetří kupec. U většiny plemen, se štěňátka bez PP prodávají za řádově 1/3 až 2/3 ceny "papírového" štěněte. Tedy pojďme počítat!
Koupě štěněte bez PP – ušetřili jste právě zhruba 5 tisíc korun. Ani to však není konečná částka, protože drtivá většina množitelů štěňat bez PP Vám se štěnětem nic nepředá, zatímco seriózní chovatelé štěňat s PP Vás vybaví nejen (nezaplatitelnými) radami a trvalým kontaktem, ale většinou i základní výbavičkou pro štěně v hodnotě několika set korun. Navíc štěňátko s PP je již označeno nejméně tetováním (někdy i čipováním), odpadají Vám tedy náklady na pořízení jeho identifikace (která je určitě vhodná, pokud dojde na ztrátu psa a je zakotvena i v zákonech EU platných i pro nás). Tedy i tato okamžitá úspora může být daleko nižší.
Pejsek s Vámi bude žít řádově 10-15 let, tedy Vaše roční úspora činí 333-833 Kč. A teď – stojí Vám roční úspora tak zanedbatelného obnosu za všechna výše vyjmenovaná rizika? Jako že z pejska vyroste úplně jiné plemeno (kříženec) s úplně jinými vlastnostmi? Za vysokou pravděpodobnost jeho budoucího geneticky podmíněného onemocnění (a z toho plynoucí astronomické účty za veterináře nebo nutnost se s pejskem rozloučit v mladém věku). Za relativně vysokou možnost naprosto vadné (nebezpečné) povahy? Za neexistenci jakékoliv garance na jeho zdraví, původ či kvality? Za nemožnost dovolání se Vašich práv přes kynologické organizace? Za nemožnost účastnit se s pejskem mnoha aktivit, které jsou vyhrazeny jen pro jedince s PP?
Věřím, že ne.
Pokud jste si jistí, že s pejskem nechcete absolvovat výstavy a nechcete se podílet na chovu, doporučuji koupit si raději štěně s rodokmenem tzv. "pet" kvality. Toto označení se používá pro štěně, které má nějakou vadu, pro kterou by nebylo úspěšné na výstavách - např.chybějící zoubek, špatný skus (postavení řezáků), horší pigmentaci čenichu. Tato vada samozřejmě štěněti nevadí v jeho životě, a Vy můžete získat štěně s rodokmenem za cca 1/2 normální ceny.

Na závěr bych chtěla podotknout, že i mezi chovateli psů s PP se vyskytnou neseriózní lidé a mezi štěňátky s PP vadní jedinci, jejich výskyt je však dramaticky nižší, než mezi množiteli štěňat bez PP